Na úvod

16. dubna 2017 v 21:57 | Yuno |  Běžný tok myšlenek

UPOZORNĚNÍ: Zdravím všechny kulišáky, kteří zavítali na můj blog ヽ(*・ω・)ノ Pokud tady, vy zbloudilé vlčí duše, hodláte najít nějaký příjemný a kvalitní článek a odpočinout si po náročném dni plném bolesti a utrpení, tak tu to nenajdete. Tento blog je pokračováním jiného mého způsobu vypisování a zaznamenávání mých ušáckých myšlenek, takže pochybuji, že něco z toho pochopíte, kulíšci moji >3:D.

Nebo vás taktéž mohu přesměrovat na mé bídácké překlady, ale ty jsou jen na procvičení jazykovědy, pochybuji, že vás bude zajímat fanfikce na Echotale od nějakého dítka na Wattpadu ˇ^ˇ.

(no kappa, my translations brings asbolute destruction to this dimension ulalala šakala bum ┐( ̄∀ ̄)┌


Přeji pěkný den, kuliferdi pup uwu

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

Tominovo Peklo

12. dubna 2017 v 17:17 | Yonomori Sane |  Překlady (Ajéje, to dopadne)
Zdravím vás u dalšího mého překladu, tentokrát básně Tominovo Peklo (Tomino's Hell,トミノの地獄 ) Jedná se o velice populární, japonský příběh. Říká se, že byste vždy měli zůstat u čtení v hlavě, protože pokud přečtete Tomina nahlas a v původním jazyce, stihne vás kruté prokletí. Autorem básně je Yomota Inuhiko a samotné Tominovo Peklo se poprvé objevilo ve sbírce poezie "Srdce je jako valící se kámen (心 は 転 が る 石 の よ う に)" v roce 1919.

České překlady už vznikly a tento není můj, akorát jsem ho trošku poupravila, aby to lépe sedlo k původnímu japonskému textu (nebudeme si lhát, ten překlad je příšerný).
Muselo to tady být.

Jeho starší sestra krev zvrací, jeho mladší sestra oheň dští.
Z roztomilého Tomina se tiše lesk vytrácí.
Tomino zemřel a je do pekla jdoucí.
Peklo je zahaleno temnotou, kde květiny nekvetou.
Je bičování konáno jeho starší sestrou?
Počty krvavých šrámů rostou.
Rána za ranou, i bez biče, rána za ranou.
Nenávratnou cestou pekelnou.
Prosbami doprovází jej pekelnou temnotou.
Ze zlaté ovečky, ze slavíka.
Co zbývá v koženém vaku člověka.
Připravte se na nekonečnou cestu do pekla.
Jaro přichází do údolí a lesa.
I do sedmi zákoutí temného pekla.
V kleci je slavík, v káře je ovečka.
V očích roztomilého Tomina jsou slzy.
Nářek a slavík jsou pro déšť a lesy.
Stýská se mu po lásce své malé sestry.
Ozvěna pláče odráží se v celém peklu,
i v krvavě rudých květin polí.
Skrze sedm mrtvolných hor a potoků.
Osamělá cesta ustrašeného Tomina.
Vítá vás do pekla.
Z jeho hrobu vzela jehla.
Proniká rudá jehla skrz lidská těla

Jako vzpomínka na milého Tomina

Ptáček a Barvy

9. dubna 2017 v 13:52 | Yonomori Sanae |  Překlady (Ajéje, to dopadne)


Překlad japonské básně neznámého autora, respektive se o něj alespoň pokusím. Tahle báseň je pro mě tak či tak dost osobní záležitost a pocity, které z ní mám, určitě nedovedu příliš výstižně vyjádřit. Přesto doufám, že alespoň základní význam téhle básně jsem pochytila.

Atmosféra ZDE

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

The Tiny Bird & The Colors

O Malém Ptáčkovi a Barvách
(ことりとりいろいろのいろ, Kotori Tori Iro Iro no Iro)

Malý ptáček volně létal světem.
"Proč," ptal se. "Proč tenhle světem tolik barev odráží?"
Natáhl křídla s jistou kuráží.
A barvy začal chytat svým ochmýřeným tělem.

Nejprve rudá několik pírek smáčela.
Rudá jako letní červánky u slunce západu
Rudá se zuřivosti a síly ujímá
Malý ptáček vlétává do neznáma.

Malý ptáček chtěl barev spatřit víc a víc,
vlétává proto oranžové vstříc

Oranžová ulpěla na jeho křídlech
Oranžová podél horizontu letního rána
Je barvou tepla, úsměvu a štěstí všech
Malý ptáček vlétává do neznáma.

Malý ptáček chtěl barev spatřit víc a víc,
vlétává proto dalším barvám vstříc

Nekonečné pole růžových květin
Růžová, barva nadějné lásky, tu zachytil svým peřím
Narazil na zelené údolí s listovím
Zelená, barva energie, potříštila pírka za několik vteřin.

Malý ptáček chtěl barev spatřit víc a víc,
vlétává proto dalším barvám vstříc.

Přeletěl modrý oceán,
Modrá vybarvila křídla soucitem a ptáčka slzami.
Usínal u soumraku s oblaky fialovými,
fialová ho naplňovala klidem a harmonii.


Nyní jeho křídlech se skvělo tolik barev jasných,
Nespokojený ptáček přesto chtěl zřít víc a víc,
Najít barvu, kterou doposud nemá na křídlech svých,
vyletěl dalším barvám vstříc.

Nořil se do žlutého pampeliškového pole
Navštívil zahradu levandulí, každou jinak fialovou
proletěl dvě smrkové rokle
a s větrem o závod hnal se nad řekou tyrkysovou.

Hnal se světem barev až do chvíle,
kdy na něm jediné pírko nezůstalo bílé

Malý ptáček okusil černou, barvu bolesti.
Ptáčkova křídla nasákla nesmírnou těžkostí
A malý ptáček padal do temné propasti.
Nebylo už nikdy více barev pro ptáčka, štěstí ani radosti.












Kam dál

Reklama